Ráno jsem se probudila,oblékla a nafintila,abych vypadala k světu.Nasnídala jsem se a běžela do školy.Já Kirihame Yamanatová byla průměrnou studentkou 8 třídy.V ten den nám naše třídní představila nového spolužáka. Byldost vysoký,tmavovlasý a zelenooký.Dot se mi líbyl a jakio napotvoru jej třídní posadila ke mne do lavice.Znovu se představil i mě: ,,Já jsem Mark a ty budeš Kirihame že ano??,,Já mu na to odpověděla: ,,Ano ,ale jak to víš??,,Než mi to stačil říct tak ho do čela praštila křída a promuluvila naše třídní: ,,Vy dva, jestli si chcete povídat tak můžete!Ale u pana řiditele!!,,Celý den se na mě díval a já byla celá červená až za ušima.Po školním obědě jsem v mé zelenkavé uniformě spěchala domů.A jak jsem tak přebýhala silnici z pozarohu se vynořil ciklista.Byl už dost blizočko a protože jsem čekala náraz tak jsem přivřela oči.Zaslechla jsem rychlé kroky a někdo mne chytil , přepadli jsme na trávník a z kopce se skutáleli dolů až nalouku posetou květy.Otevřela jsem oči,ten kdo mě zachráchranil byl Mark.Zeptal se jestli jsem v pořádku , já řekla že ano. Ale on se na mne podíval s otazkou:,,Tak mi řekni proč brečíš??,,
Ze mě vyšlo jen: ,,HEPČÍÍK, protože jsem měla alergii na pyl,,.Začali mi rudnout oči . Mark se usmál,pomohl mi zvednout a řekl:Ahá , takže ty nebrečíš a podal mi kapesní.Rychle mě popadl za ruku a říkal že mi něco musí ukázat.Došli jsme k obrovskému asi stoletému dubu.On na něj se zavřenýma očima položil ruku.Ze stromu vyška býlá záře a oběvila se trhlina.Mark se do ní potáhl a mě stáhl ssebou.Okolo nás byl jakýsi vír , který nás unášel pryč.Já se Marka pevně držela ,ale on vypadal že se vubec nebojí.Po chvilce jsme stáli na pevné zemi.Vylezli jsme ze stromu,ale už jsme nebyli v našem světě.Proti nám se rozeběhla chlupatá příšera s velkým hrbem,4 očima a ještě k tomu celá fialová.Mark se předemě postavil a okolo něj se oběvili svítící pentagramy.Světlo utichlo a Mark měl na sobě plášt a divné oblečení jako z jiné doby.V ruce se mu zablištil velký meč , kterým se rychle rozmáchnu a příšeru přesetnul.Její duch se uchýlil do Markovo meče a on jej schoval do pochvy.Poté následovali mé otázky:,,Kde to jsme?Jak si to udělal?Co to bylo zač?A při nich jsem postupovala stále blíž ke stromu.Mark mě pobízel at nikam nechodím ,že mě potřebují , Sice neví naco ale ANO.











klik prosímClick Me!
jé ty píšeš povídky ?hned si ju přečtu a moc se omlouvám že sem tu dlouho nebyla,víc na mém blogu n__n