Od starce jsme dostali jídlo na pár dní.To nesl Mark.Zeltala jsem se Kiri co to bylo za starce.Ona mi na to odpověděla:,,Ty to nevíš???No vlastě ty jsi ze světa lidí.Takže ten starý muž je vládce mágů,,.Trochu jsem nad tím žasla.Šli jsme po kamenné cestě.Nachvíli jsme se zastavili u pramene který telk ze skály.Každý z nás se z něj napil a pokračovali jsme dál. A jak jsem se chtěla zvednout od pramene a Mark pil zároven semnou tak jsme se srazili hlavama a oba sletěli na zem.V tu chvíli jsem se začala smát a nemohla jsem přestat,pak jsem se zadívala na Marka .. moc mu to v tu chvíli slušelo....oba dva jsme se na sebe dívali.Hbytčě jsem se zvedla a pomohla vstát i Markovi.Když jsme zase vyrazili šel přednámi a Kira do mne štouchla loktem:,,Vy dva se k době něják máte..,,Já samozřejmě byla rudá až za ušima ,protože jsem byla holka v pubertě a tak jsem trochu zapírala:Cože??... néé to néééé .. jen se mi trochu líbí nic víc,,Kira mě chytila okolo ramenou a zašeptala mi:,,Tobě se líbí ,ale ty jsemu taky,Nevidíš jak se ti dvoří??Tak to taky skus.,,Nebyla jsem schopná ani jednoho slůvečka.Vešli jsme do tsmavého lesa.Byla jhsem strašpitel takže jsem se trochu bála.Něco zašustělo ve křoví a já zaječela.Mark se otočol a chtěl vytasit meč. Pak se zeptal co se děje a přoč křičím.Já se schovala za Kiru s prtem ukazujícím na křoví a říkala jsem že se tam něco hýbe.Mark se tam šel podívat a pochvíli se začal smát.Řekl at se jdu podívat.Tak jsem šla.Z Marka vyšla věta:Tady je ´tvá příšera,,Byl to malí ješeček.Oba dva si ze mne utahovali a já se ,,NAFOUKLA,, Rozeběhli se zamnou a říkali že to byla jen legrace.Ale i tak jsem dělala uraženou.Kira náhla alr vijekla:Bože za námi jsou 3 kiklopové.Já jsem se neotočila a říkala jsem že jim na to po 2 neskočím!Jenže oni si ze mě neutahovali ..když jsem slyšela silné dupání tak jsem se otočila .. a opravdu tam stáli a jeden z nich byl přímo za mnou a chtěl mě uhodit.Já rychle uhnula ,ale upadla ´jsem.Snažila jsem se vyhýbat všem jeho nemotorným ranám ,protože bojujíci Kira ani Mark mi nemohli pomoci.Dostala jsem nápad že vystřelím z luku.Tak jsem se kiklopovi prtótáhla pod nohama a vythla luk s šípem . Zamířila jsem mu na oko a vyhrožovala , že hjej do něj střelím jenomže on mi nevěřil.JÁ se o to pokusila ,ale poprvé to nevišlo.Pod 2 jsem se díkybohu strefila než se stačuil úplně přiblížit.Chtěla jsem ho střelit znovu ale on mne svalil jedním mávnutím ruky na zem.A když se pčibližoval a já se nemohla zvednout , z celého srdce jsem si číkala:,,Kéž byh nebyla vydět,Chci být neviditelná,,
Kiklop se začal okolo sebe rozhlížet.Až pak jsem si uvědomila že mé přání se splnilo.On mě nevidělDokonce ani můj luk a šíp.Kira a Makr stále bojovali .kOPNULA JSEM ROZRUŠENÉHO KIKLOPA DO BŘICHA COŽ HO MOC NEBOLELO.3x Jsem do něj střelila šíp a kiklopovi co se pokusil útočit na Marka jsem podrazila nohy.Kiklop se na Marka svalil a jelikož měl vytasený mč tak jej probodl a jeho duše zmizela v meči.Kira si se svím kiklopem dost dobře poradila .Něco mu nejdříve hodila do očí,kiklop postupoval stle dozadu a přitom si třel oči než narazil na strom.Když se o něj opřel a Kira vytáhla tu malou knížečku,kterou měla při našem setkání.A vyslovila Latinskou větu :Quod me nutrit me destruit(Co mě živí, to mě zničí.).Ze stromu začali vyrůstat nové kočeny a obrostli kiklopa ..ten se vůbec nemolh hnout.Pak jsem si říkala jak se té neviditelnosti asizbavím a na oba dva jsem začala mluvit a říkat jim že jsem neviditelná.Pak mě napdalo si říc. Chci být zase vydět.A pomohlo to.Už jsem byla jako ostatní.A utekli jsme do hluboké části lesa kdyby se náhodou kiklopové probrali.











klik prosímClick Me!
ahoj obieham SB